Kalousek: Za sedm let přibylo 60 tisíc státních zaměstnanců

12.9.2019

Bobtná státní aparát, narůstají počty státních zaměstnanců, oproti roku 2012 jich přibylo 60 tisíc. V příštím roce by mělo být na platy státních zaměstnanců vynaloženo 225 miliard, tedy o 92 miliard více než v roce 2012.

Kalousek: Za sedm let přibylo 60 tisíc státních zaměstnanců

Koaliční vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) se holedbá, že nebývale přidává lidem a současně více než předchozí garnitury myslí i na budoucnost, do které hojně investuje. Není to pravda, řekl Právu exministr financí a šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek.

Důchodci, matky na rodičovské, zaměstnanci státu se těší, že pokud bude schválen vládou navržený rozpočet, dostanou přidáno. Proč rozpočet, který reálně přidá lidem práce či udržuje rodinu, kritizujete?

Rozpočtu vyčítáme především to, že snižuje odolnost země proti možným budoucím problémům, má malou investiční aktivitu a rozdává především na okamžitou spotřebu. Významná část vybraných peněz za léta ekonomické prosperity měla být totiž věnována na systémové změny, které jsou nepopulární a nákladné, ale nevyhnutelné. Výdaje budou příští rok o sto miliard vyšší než v letošním roce. Na řešení hlavních výzev budoucnosti ale nebylo vynaloženo nic. To je pro nás ten zásadní problém.

Jenže lidé budou mít více peněz v peněženkách, spotřeba přece také táhne ekonomický růst. Na co by tedy měla podle vás vláda dát?

Především na dlouhodobou udržitelnost penzijního a zdravotního systému, do sociální péče a zdravotní péče. Ještě deset let se nic zásadního, když bude stát vytloukat klín klínem, nestane. Pak ale nastanou problémy blížící se krachu systémů. Vláda by měla připravovat podmínky, aby se po roce 2030 oba systémy nezačaly řítit do nezvladatelných problémů. Aby se hlavně sami občané nedostali do neřešitelných situací s důchody, zdravotním systémem, když dojdou peníze.

Neděsíte zbytečně lidi apokalyptickými vizemi?

Všechny vládní dokumenty, konvergenční program, studie udržitelnosti a další vládní materiály, které pravidelně posíláme do Bruselu, potvrzují a přiznávají, že po roce 2030 budou penze a zdravotní péče problém. Stačí si je otevřít, jsou veřejně dostupné. I když o tom vláda ví, nic s tím nedělá, naopak lže lidem, že se nic neděje, že se nic nestane, nedělá prostě nic. Protože řešení je nákladné a nepopulární. Možností, jak by se mělo reagovat, je přitom celá řada. My jsme přišli s nějakým řešením. Pokud se někomu nezdálo optimální, měl navrhnout alternativu. Jenže největší nebezpečí je v tom, že současná vláda zrušila vše, co bylo, o co se naše vlády pokoušely, ale s ničím jiným sama nepřišla. Ministryně práce a sociálních věcí dokonce tvrdí, že žádná reforma penzí není nutná.

Nezlobte se, nikdo budoucí potíže zatím aktivně nepociťuje.

Zárodky budoucích problémů jsou ale už i dnes reálné, už se dotýkají každého. Máme dobrou úroveň akutní zdravotní péče. Ale nůžky mezi akutní péčí a následnou péčí se již rozevírají. To poznává každý, kdo je starší, má někoho nemocného. I když se přidává na důchodech, jak tvrdí vláda, více než kdykoli jindy, tak poměr mezi mzdou a důchodem v roce 2012 byl 42 procent a nyní je 38 procent. Propad životní úrovně člověka, který odejde do důchodu, je tedy reálně větší než za vlády pravice. A to se zatím skutečně na první pohled nic neděje.

Vláda ale současně zvyšuje výdaje na investice, vědu a výzkum, což by mělo v budoucnu přinést větší příjmy do státní kasy, tedy i peníze na důchody, zdravotní a sociální systém.

Řečí čísel ale výdaje na investice zůstávají nižší, než byly dokonce za doby krize. V posledním roce krize (2012) objem prostředků na investice představoval 2,8 procenta HDP, v příštím roce by to mělo být 2,5 procenta. Investiční aktivita je tedy nižší v poměru k HDP, tedy k tomu, co má vláda k dispozici. Vláda se chystá investovat 9 procent z objemu výdajů, v době krize se ale investovalo 10 procent. To je druhá příčina, proč proti takovému rozpočtu protestujeme a varujeme, že vede do pekel.

Kam tedy peníze mizí?

Bobtná státní aparát, narůstají počty státních zaměstnanců. Oproti roku 2012 jich přibylo 60 tisíc. V příštím roce by mělo být na platy státních zaměstnanců vynaloženo 225 miliard, tedy o 92 miliard více než v roce 2012. Současně od roku 2012 výdaje na investice vzrostly o 33 miliard. To je skutečný trend vládních priorit. Jak se nevyhnutelně řítíme do neudržitelnosti systému zdravotní a sociální péče, tak nám současně ujíždí vlak kvůli nízké investiční aktivitě státu v modernizaci země, projídáme její budoucnost. V poměru k HDP jsme se v roce 2012 alespoň ve výdajích na vědu a výzkum blížili jednomu procentu (0,96 procenta HDP). Po letech konjunktury bude příští rok podpora vědy dosahovat 0,81 procenta. Vláda nemá vliv na výši HDP. Jestli zítra přijde krize, tak budu poslední, kdo to bude vládě vyčítat. Stejně tak nemůže za konjunkturu. Vláda má ale zásadní vliv na míru modernizace země, infrastruktury, digitalizace, vědy a výzkumu. Proto uplynulých šest let lze označit jako dobu stagnace. To se ve špatných časech, pokud přijdou, bude těžko dohánět.

Co lze z opozičních lavic za této situace dělat?

Z roku na rok nejde změnit špatný systém, to je dlouhodobá záležitost změny systému státní správy, sociálních dávek atd. Lze neustále ale na chyby a prohřešky upozorňovat, nemlčet. Vláda například oznámila, že příjmy rozpočtu budou náhle o 20 miliard větší, než předpokládala na začátku července. Zvýšila obratem výdaje rovněž o 20 miliard. Je to riskantní a nezodpovědná operace už jen proto, že výdaje jsou vždy jisté, příjmy ale nikoli. Rozpočet počítá navíc s příjmy, které mají přinést ještě neschválené zákony. Současně ignoruje jedno ze základních rozpočtových pravidel. Pokud jsou totiž příjmy vyšší, nepromítají se automaticky do výdajů, ale musí být o ně snížen schodek. Proto budeme během prvního čtení rozpočtu požadovat, aby výdaje i schodek byly o 20 miliard nižší. Co se týká investičních výdajů, požadujeme, aby dosahovaly alespoň 10 procent objemu HDP, jako tomu bylo v době krize. Kdyby to byla vláda ochotna dělat, byl by to sice stále špatný rozpočet, ale maximum toho, co se dá do konce roku změnit. Pokud by to udělala, byli bychom ochotni jednat o jeho podpoře. Obávám se, že tuto vůli mít nebude. Bude jí úplně jedno, co tady bude za pět či deset let. Nám to jedno není.

Lidé namítnou, co my víme, co tu bude za deset let, možná ani my ne.

Myslet na buducnost je naše základní povinnost. My jsme správci země, ale jen na chvilku. Měli bychom ji předat v co nejodolnějším a nejlepším stavu, nikoli jako vyjedenou zemi. Současná vláda rizika bagatelizuje, lže, zastírá. Opatření ke změně jsou nulová, vláda dává jen volební dárky. Hřeší na to, že běžný občan se svými starostmi nemá šanci studovat doklady o udržitelnosti penzijního či zdravotního systému. Jen platí v dobré víře, že bude o něj postaráno. Úkolem politiků, kteří mají vládní odpovědnost, je situaci pravdivě pojmenovat. Lidé to pochopí. Pak by ale vláda nemohla dělat populistickou politiku, páchat zločin vůči budoucím generacím.

Proč se ale nedokáže sjednotit na nějakém reformním návrhu ani opozice?

Přispívá k tomu i skutečnost, že samotná vláda nepředložila nic. To pak těžko můžete diskutovat, hledat kompromisy či se na něčem sjednotit.

Zdroj: Právo, 12.9.2019