Kalousek: Z rozpočtu je blázinec. Ekonomice by pomohly kratší odpisy u firemních investic

12.11.2020

Nikdy jsem nezažil, aby premiér navrhoval něco, co je s rozpočtem v rozporu v řádu desítek miliard korun. Člověk neví, jestli není v blázinci.

Kalousek: Z rozpočtu je blázinec. Ekonomice by pomohly kratší odpisy u firemních investic

Místo daňové reformy a hlubších změn ve zdravotnictví a penzijním systému postupuje vláda salámovou metodou a může toho víc zkazit, než vybudovat, míní šéf poslanců TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek. „Už se smiřuji s tím, že můj důchod nebude nic moc. Ale odmítám přijmout jako fakt, že pokud se neuskuteční reformy, odrazí se to v kvalitě zdravotnictví. Jako penzista si můžu přilepšit pěstováním brambor, ale lékařská péče mi na zahradě nevyroste,“ říká. Za více než dvacet let, co je poslancem, nezažil, aby premiér prosazoval předlohu, která se o desítky miliard korun liší od návrhu státního rozpočtu.

Při zahájení jednání pléna Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu na příští rok jste řekl, že 30tidenní rozpočtové provizorium vidíte jako výrazně menší problém než vstoupit do nového roku s rozpočtem, který navrhuje vláda. Je tedy lepší provizorium než případná novela rozpočtu?

Záleželo by na tom, jak dlouho by provizorium trvalo. Kdyby bylo delší a doprovázela ho nejistota, kdy a zda vůbec bude rozpočet schválen, byl by to velký problém. To nechci zlehčovat. Nicméně třicetidenní provizorium spojené s vůlí sněmovny, že rozpočet schválí koncem ledna, by nic fatálního neznamenalo. Navrhoval jsem ho proto, aby do měsíce vláda rozpočet přepracovala.

Proč?

Bylo by to určitě lepší řešení než vstupovat do nového roku s naprosto nepravdivým rozpočtem. Že čísla neodpovídají ekonomické realitě, ví i ministryně financí Alena Schillerová a celá vláda. Z jakého důvodu bude sněmovna schvalovat rozpočet? Aby ho země měla? Ale ona ho mít nebude, protože čísla jsou už teď jiná.

Narážíte na skutečnost, že rozpočet je postaven na neaktuální zářijové makroekonomické prognóze ministerstva financí?

Netvrdím, že v listopadu by bylo možné vývoj odhadnout přesně. Ale určitě by to bylo možné mnohem přesněji než před druhou vlnou pandemie koronaviru. Rozpočet pracuje se scénářem, že letošní propad bude 6,6 procenta HDP a příští rok ekonomika poroste o 3,9 procenta. Propad ale bude mnohem větší a růst nižší, protože druhá vlna se přelije do začátku příštího roku.

Plánované příjmy ve výši 1488 miliard jsou nadnesené, tolik to určitě nebude. Propad ekonomiky bude hlubší. Domnívám se, že celkové příjmy budou minimálně o 40 až 50 miliard nižší, a to i v případě, že by nebyl přijat vládní daňový balíček. Proto by měla vláda rozpočet přepracovat. A hlavně by se měla snažit, aby schodek nebyl větší než teď. Očekával bych reakci na výdajové straně rozpočtu. Bohužel tomu tak není.

Ministryně Schillerová chce prognózu předložit až v lednu. Nesouhlasíte s jejím názorem, že nyní by byl odhad zavádějící?

Kdyby se prognóza zpracovala teď, bylo by evidentní, že návrh rozpočtu je nepravdivý. Proto ji ministryně financí nechce nechat vypracovat a předložit ji. Přitom má na ministerstvu celé oddělení erudovaných odborníků. Pokud by jim prognózu zadala, zcela jistě by to dokázali. Jenže pak by se černé na bílém ukázalo, že odhad popírá návrh rozpočtu, který je schvalován sněmovnou.

Začátkem října jste řekl, že je čas na krizové řízení rozpočtu. Jak by mělo vypadat? 

Naprosto nemilosrdně bych seškrtal všechny provozní výdaje státu, které nejsou potřeba. Vláda ale navrhuje na provozu za celý příští rok ušetřit pouhou jednu miliardu korun. To je stejně, jako kdyby rodina za rok uspořila korunu. Také bych se soustředil na jednorázové impulzy.

Jaké impulzy by to byly?

Kdybych byl na místě vlády, snažil bych se podporovat investiční aktivitu firem. Například by mohlo velmi dobře zafungovat, kdybychom po omezenou dobu dvou let schválili pro podniky zrychlené odpisy. Stát by jim řekl: Pokud budete v tomto omezeném období, kdy ekonomika potřebuje oživit, investovat, tuto investici si odepíšete mnohem rychleji. To by určitě zvedlo investiční apetit. Kam investovat, aby to bylo co nejefektivnější, nevymyslí úředník, ale podnikatel.

ANO a ČSSD se shodují, že z krize se Česko musí proinvestovat. Souhlasíte? Co říkáte na navrhované investice ve výši 187 miliard, které jsou podle vlády rekordní?

Na výrok „musíme se z krize proinvestovat“, začínám být alergický. I kdybych připustil, že to je možné veřejnými a nikoliv soukromými investicemi, miliardy navíc, které chce vláda vydat, to nevytrhnou. Prostředky půjdou dominantně do spotřeby, země je projí. Možná bychom mohli dlouze diskutovat o tom, zda je možné se z krize proinvestovat, ale určitě není možné se z ní prodotovat a prodlužit.

Uvedl jste také, že navrhované výdaje absolutně neodpovídají aktuálním prioritám související s epidemickou krizí. Můžete to rozvést?

Druhá vlna pandemie se zcela jistě promítne do příštího roku, takže i nadále bude nutné vydávat nemalé prostředky na boj s koronavirovou krizí. Souhlasím, že rozpočet musí být deficitní, byť nikoliv s 320miliardovým schodkem. Mírnou expanzivní fiskální politiku mít musíme. Výdaje by ale měly tvořit naprosto jednorázová opatření, která po odeznění krize okamžitě škrtneme.

Šéfka státní pokladny Schillerová říká, že v rozpočtu se počítá s jednorázovými opatřeními za 214 miliard.

Neříká pravdu. Jsou to převážně výdaje mandatorní a kvazimandatorní povahy, které se promítají i do dalších let. S tím souvisí střednědobý výhled státního rozpočtu, z něhož jde hlava kolem. Vláda předpokládá, že v roce 2022 bude schodek přes 280 miliard a v roce 2023 asi 250 miliard. To už jsou částky, které si Česko nemůže dovolit.

Vláda argumentuje nízkou zadlužeností země. Ministerstvo financí v aktuální Konsolidační strategii veřejných financí ČR předpokládá v roce 2023 zadluženost na úrovni 47,4 procenta HDP. Považujete skok z letošních necelých 30 procent za příliš vysoký?

Koronavirová krize dříve či později odezní. Po roce 2030 ale Česko naprosto neodvratně čeká demografická krize. A jestli se k ní doklopýtáme vyčerpáni stamiliardovými deficity, tak skoro nevidím řešení. Nevím, z čeho bude stát platit zdravotní péči a důchody, až nastoupí slabší ročníky a výrazně ubyde peněz odváděných na zdravotním a sociálním pojištění.

Už se smiřuji s tím, že můj důchod nebude nic moc. Ale odmítám přijmout jako fakt, že pokud se neuskuteční reformy, nutně se to odrazí v kvalitě zdravotnictví. Zatímco jako penzista si můžu přilepšit pěstováním brambor a zeleniny, lékařská péče mi na zahradě nevyroste.

Jak byste konsolidoval veřejné rozpočty?

Český zákon o dluhové brzdě počítá s limitem 55 procent HDP. Jestliže se už do dvou let podle ministerstva financí přiblížíme k padesáti procentům, měli bychom velmi rychle začít dělat úsporná opatření. Myslím, že je lepší konsolidovat plynuleji a déle, než si stoupnout na brzdu a způsobit šok.

Vlády už v minulosti předkládaly návrhy rozpočtů, aniž k nim měly schválené daňové zákony. Letos ale nejsilnější koaliční strana nechce posilovat příjmy veřejných financí, ale naopak je zrušením superhrubé mzdy oslabit, a to v příštích dvou letech o celkem 160 až 180 miliard korun. Souhlasíte, že jde o historický milník včetně toho, že se ANO, ČSSD a komunisté nedokázaly dohodnout a prosazují různé návrhy?

Na této situaci se nejlépe demonstruje chaos způsobený samotnou vládou. Přestože jednomyslně odhlasovala návrh rozpočtu a žádá sněmovnu o jeho schválení, předseda téže vlády Andrej Babiš předložil jako poslanec změnu daňové legislativy, která je v naprostém rozporu s rozpočtem a dělá z něj trhací kalendář. A aby to bylo ještě nepřehlednější, první místopředseda vlády Jan Hamáček předkládá další změnu daní, která je v rozporu s návrhem premiéra i rozpočtu. Kdyby mě někdo dokázal říct, co vlastně vláda chce, byl bych rád. Obávám se ale, že ani sama vláda to neví.

Ve sněmovně jste už od roku 1998. Zažil jste něco podobného?

Nikdy jsem nezažil, aby premiér navrhoval něco, co je s rozpočtem v rozporu v řádu desítek miliard korun. Člověk neví, jestli není v blázinci. Je pravda, že jako ministr financí jsem také jako poslanec předložil pozměňovací návrhy k daňové legislativě. Šlo ale o kosmetické změny.

Premiér Babiš spolu s prezidentem Milošem Zemanem tvrdí, že návrh nahradit superhrubou mzdu dvěma sazbami daně z příjmu ve výši 15 a 23 procent pomůže většině zaměstnanců, posílí spotřebu domácností a tím i ekonomiku. Souhlasíte?

Je otázka, kolik z těch peněz se přelije do spotřeby a kolik do úspor. Jsou před námi velmi nejisté časy a lidé mají sklon tvořit si rezervy. A budou to dělat, i když jim politici budou říkat, aby utráceli. Navíc navrhované snížení pomůže hlavně vysokopříjmovým skupinám zaměstnanců.

Nutno dodat, že superhrubá mzda byla už zrušena, a to v platném zákoně s účinností od ledna 2015. ANO a ČSSD ale superhrubou mzdu znovu zavedly a od té doby slibují, že ji zruší. Dělají to ale tím nejhorším možným způsobem, tedy pouze poslaneckými návrhy bez řádného projednání v mezirezortním připomínkovém řízení a Legislativní radou vlády.

A dál?

Zcela zásadní je, aby to bylo udělané pořádně a zrušení superhrubé mzdy se řešilo spolu se zdravotním a sociálním pojištěním. Tedy aby systém veřejného zdravotního pojištění a penzijní systém byly dlouhodobě udržitelné. Vláda ale postupuje salámovou metodou. Může spoustu věcí zničit, aniž by něco smysluplného vybudovala.

ODS a SPD nevylučují, že návrh premiéra podpoří, chtějí s ANO jednat. Jaký je postoj TOP 09?

V žádném případě nepodpoříme návrh předsedy vlády Babiše ani vicepremiéra Hamáčka. O daňové reformě se chceme bavit současně s reformou zdravotního pojištění a s reformou penzijního pojištění. To jediné je odpovědné a dává smysl.

Nenabourala by případná dohoda občanských demokratů s ANO už uzavřené memorandum o spojenectví ODS, lidovců a TOP 09 před volbami do Poslanecké sněmovny, jehož cílem je porazit Babišovo uskupení?

Určitě ne. Memorandum míří na příští volební období. ODS není nijak vázána žádnými smluvními dokumenty nebo nějakým jiným způsobem, je to suverénní strana. Pokud bude hlasovat s ANO, budeme to respektovat. Rozhodně ale návrh premiéra nepodpoříme.

Ještě se zeptám na rozpočet. Mohl by se předpokládaný propad daně z příjmu prohloubit a přesáhnout odhadovaných 160 až 180 miliard, pokud se zastaví růst mezd a platů? S výjimkou učitelů už by se platy ve státní správě podle ministerstva financí zvyšovat neměly.

Pokud by prošel návrh premiéra, který by samotný státní rozpočet připravil o 60 až 70 miliard, je k tomu nutné připočítat ještě oněch 50 miliard, o něž státní pokladna přijde kvůli propadu ekonomiky. Pak bychom nebyli na deficitu nikoliv 320 miliard, ale nějakých 430 až 440 miliard. To je šílené číslo, které si Česko nemůže dovolit.

Opozice i analytici poukazují na bobtnání státní správy, která se za pět let rozroste o 50 tisíc lidí. Zatímco v roce 2017 dal stát na platy svých zaměstnanců téměr 170 miliard, příští rok to má být podle návrhu rozpočtu už 240 miliard. Kde byste hledal úspory?

To je obrovský problém, jde o mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Od roku 2013 se počet státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu zvýšil asi o 70 tisíc. Když jsem jako ministr financí opouštěl vládu, byl jsem nešťastný, že těchto pracovníků je přes 410 tisíc. Cíl tehdejšího kabinetu byl snížil počty pod čtyři sta tisíc, aby číslo začínalo trojkou. Dnes se ale blíží k pětce, protože státních zaměstnanců je téměř půl milionu. To je pro desetimilionovou zemi z pohledu platových prostředků naprosto neúnosná zátěž.  

Zdroj: E15, Pavel Otto, 11.11.2020